Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Říjen 2011

Patří digitální hry do výuky?

Jsem velmi zmatená. V oblasti školství se nám nabízí velké množství alternativ, jak obohatit školní výuku. Což je samozřejmě dobré, ale jsem z toho zoufalá. Absolvovala jsem již spousty seminářů, ale na žádném z nich mi neřekli, jak poznat, která alternativa je ta pravá. Vím, že vývoj jde dopředu a nelze ho zastavit a alternativ bude přibývat. Ale jak dlouho tomu tempu budeme stačit? Nejsme přece žádné stroje….

 Počítačové hry jsem nikdy nehrála. Z jakého důvodu bych je měla teď začít hrát? Mám stále před sebou obraz bratra a jeho kamarádů, kteří při hraní počítačových her buší do klávesnice, hádají se a nevnímají okolí. Tenkrát mi to přišlo divné, proč hrát např. NHL (hokej) na počítači, když si ho mohu jít zahrát do nedaleké haly, přičemž potkám spoustu kamarádů, se kterými se pobavím, unavím svoje tělo a zároveň jsem na čerstvém vzduchu.

Zároveň mě však digitální hry lákají. Dívala jsem se například na hru Evropa 2045 a musím říct, že princip hry mě zaujal. Těším se, až si ji vyzkouším, neboť pro můj předmět, který učím – ZSV je ideální. Na druhé straně mě nenapadá, jak využívat počítačové hry v tělesné, výtvarné a hudební výchově.

 Teď si vzpomínám na moje druhé setkání s počítačovými hrami. To bylo minulý rok v hodině dějepisu, kdy mi žáci ukazovali během výuky hru, která se odehrávala v Egyptě. Zrovna se mi hodila, neboť jsme si na ní ukazovali stavby V Egyptě charakteristické pro tehdejší dobu. Náhle jsem žákům byla blíž. Ocenili, že mě zajímá, co ve svém volném čase dělají. A já jsem byla ráda, že se naučili to, co jsem potřebovala.

 Bohužel si nedovedu představit, jak by realizace hraní digitálních her ve skutečnosti vypadala. V době, kdy spousta škol řeší existenční problémy a ředitelé škol věnují velké úsilí tomu, aby získali co nejvíce nových žáků, tváří se skepticky na zakoupení nových počítačů. Ideálem by bylo, kdyby každá učebna měla tolik počítačů, kolik má žáků. Není to utopie? Nemyslím si, neboť vývoj to vyžaduje a nastane doba, kdy se budeme muset podřídit. Vývoj nás donutí.

 Díky 3. lekci jsem si uvědomila, jakým způsobem mohu hry ve škole využívat. Nelze přemýšlet o tom, zda-li hry žáci chtějí nebo ne. Na to máme jednoznačnou odpověď – současná síťová generace chce počítačové hry. A my jsme povinni jim je dát. Teď bychom měli spíše přemýšlet, jak je efektivně  využívat  v jednotlivých předmětech tak, aby žáci zábavnou formou získali informace a vyzkoušeli si na vlastní kůži potřebné dovednosti.  Digitální hry však beru jen jako jednu z mnoha možností, jak obohatit výuku ve svých předmětech. Přitom se řídím starým příslovím – „Všeho s mírou“. Ne vždy a za každou cenu.

 

 


2.lekce – ICT technologie

Na úvod mého příspěvku bych se chtěla omluvit za zpoždění v elearningu. Nebylo způsobeno mou leností, ale kvanty práce, která se na mě nahrnula a čekala na okamžité vyřešení. Snad to vše doženu.  Mám dojem, že jsem více úředník, psycholog a opravář v jedné osobě, ale jen ne učitel.

Všímám si, že ICT technologie odpoutávají studenty od reality a v některých případech plní funkci tzv. úniku od všech problémů, se kterými se žáci potýkají. A není jich málo. Víc než hrnutí nových informací do hlav studentů, potřebují lásku a porozumění. Když doma tyto základní potřeby neuspokojí, uchylují se k ICT technologiím – např.sociálním sítím, kde nacházejí porozumění u neznámých lidí. Je to dobře?

Tato druhá lekce mě donutila k sebereflexi:

-           v jakých předmětech využívám ICT technologie – v podstatě ve všech, které učím – dej, zsv, prn. Vyrábím si ppt prezentace, pouštím ukázky z filmů, písničky z youtube…  Dovoluji studentům vyhledávat na pc informace, které s nimi třídím a srovnávám. Problém je v tom, že jen některé třídy mají počítače. A ty jsou ve většině případech plné.

-          zda je smysluplně využívám – tím si nejsem jistá. Pociťuji značné rezervy ve využívání internetu v hodinách. Mohl by mi někdo poradit, jak internet ve výuce správně využívat?

-           jak často – průměrně 1 krát za 14 dní v každém předmětu. Což je žalostně málo.

Vadí mi, že se neustále mluví o tom, jak ICT technologie mohou za to, že klesá intelekt našich studentů. Viz například Mark Bauerlein „Zatím žádná generace nezakusila tak obrovské zdokonalení technologií doprovázené tak malým intelektuálním pokrokem.“ Z této citace i dalších jsem nabrala dojem, že se dává za vinu špatný prospěch žáků na školách  ICT technologiím – částečně to může být zaviněno učiteli, kteří neví, jak ICT technologie používat, ale jsem si jistá, že samotné ICT technologie za to nemohou. Vina spadá na samotné studenty, kteří nemají tolik sebekázně a neumí si zorganizovat svůj čas tak, aby efektivně využívali svůj volný čas. Částečně by je to měla naučit škola. Ale co rodiče? Proč se musí vzdělávat v této oblasti jen učitelé? Myslím si, že i rodičům by neuškodilo takové ICT vzdělávání, aby mohli  dětem pomoci.